Diskuze : Zdraví : Děti v nemocnici

Liško - a čeho se bojí. Já jako holka bych nešla u babi na záchod, i kdybych se měla potento. To jsem volala tak dlouho, dokud nepřišla a nedoprovodila mě. A ona se ptala, proč se bojím, ale já jí to nechtěla říct - tak jsem jen krčila rameny a říkala - nevím, bojím se. Jenže já tam jednou v noci na schodech viděla stát dědu /on už byl mrtvý/ a přišlo mi, že kdybych jí řekla, že se bojím dědy, že by jí to bylo líto. Tak jsem jí to nikdy neřekla.

Rodinová,
já nejsem hyena, pokud mají ty extrabuřty nějaký racionální vysvětlení.
Když vím, že je dítě sova a ráno má problém vstát, tak ho - i když nerada - z té postele vykopu, protože jsem taky sova a chápu, že vstávat v 6:40 je pro sovu peklo.
Ale bát se na záchodě VE ŠKOLNÍM VĚKU, pro to pochopení zkrátka nemám. Na záchodě se není čeho bát.
Jo, když se syn ve čtyřech letech bál smrkat, protože viděl v nějakým dokumentu, jak v Egyptě vytahovali nosem mrtvolám mozky a on se bál, aby si mozek nevysmrkal, bylo to úsměvný, ale kdyby se toho bál ještě v deseti, tak bych pochybovala o jeho duševním zdraví.

Rose - tak já se domnívám, že nemocnice není na úrovni polní nemocnice, kde jsou podmínky velmi omezené. Já netrvám na soukromí absolutním, ale prostě by mi vadilo, aby moje děti v podobném věku sdílely nedobrovolně pokoj s druhým pohlavím - přestěhovat pacienty a vhodněji je uspořádat nevidím jako velký problém.

hbf - no já vím. Jí říkám, že s tím strachem má bojovat a nepodléhat tomu, že ať si s sebou na ty bubáky třeba vezme nějakou zbraň či hračku, cokoliv...Nepomáhá.

no vidíš, tak to vysvětluje mnohé - já to prostě beru tak, že jsou chvíle, kdy trvat na svém soukromí nemusím a pobyt v nemocnici patří k těmhle chvílím...
pro tebe je soukromí navýsost důležité bez ohledu na okolnosti a tak se pak podle toho musíš zařídit...