Diskuze : Zdraví : Děti v nemocnici

Rose - ale to je tvůj problém, že sis to nechala líbit - to s těmi mediky. Já řekla, že je u sebe nechci a museli odejít, i když lékař se čepýřil, že nemůžu a blabla. Ale co bych nemohla, nemusím strpět u porodu kohokoli. U dalšího jsem to pro jistotu nechala napsat do mé karty při příjmu - žádní medici, žákyňky - jen lékař a PA.

Bouřko, řekla bych, že dříve a dnes moc nejde srovnávat. My jsme si ve třinácti ještě "hrály s panenkami" - dnes je ta doba tak nějak divně uhozená, sexuálně laděná, že bych tedy taky nebyla nijak odvázaná ze smíšeného pokoje

jak píšu, tenkrát nám to nijak divné nepřišlo - byli jsme v nemocnici a tak to prostě bylo a chodilo... se svými dětmi jsem to naštěstí nemusela nikdy řešit, v nemocnicích byli jen jako malinké, jak bych to vnímala dneska z pohledu rodiče, to nevím... ale asi by mi to nepřišlo divné ani tak...
ostatně při druhém porodu jsem měla to štěstí, že se v ten pravý okamžik na sál nachomýtla celá expedice budoucích lékařů a stážistů a tak jsem měla "grande finále" za přítomnosti cca 25 lidí, dva z nich nám pak nechali na poporodní péči, kdy mi chlapci podstrkovali mísu na močení - přežila jsem já i oni (pravda, jakožto pravděpodobní budoucí lékaři mají přece jen jiné postavení)

Mmch., moje dítě mělo problémy s usínáním. Odjakživa usíná pozdě a když jako malej zůstal sám v místnosti, kde už všichni spali, tak se taky bál. Coural po chodbách, lezl k učitelům/vedoucím... jeden rok ho na ŠVP cpali práškama na spaní, další rok nám třetí den volali, ať si pro něj přijedeme, že na to nemají nervy. Kdybych ho v tom podporovala, tak by nejezdil nikam a měl by s tím problémy ještě teď, protože bych mu tím dávala najevo, že je to OK. Není to OK, takže jezdil všude a musel se naučit s tím žít. A naučil se to.

Byla jsem hospitalizovana v 10 letech, na pokoji se mnou byli 2 kluci, jednomu bylo 5 a druhýmu 15. Problém neměl nikdo a ve spolek jsme si docela hezky rozumněli.