Diskuze : Hlavní : Žárlivost

Žženo,

teď nerozumím, Ty jsi psala o tom, že není hezký, když si jeden z manželů před tím druhým něco "ulejvá", ale pokud já budu několik let pracovat I pečovat o děti, zatímco manžel by se válel na pryglu a nehnul by prstem, tak jakej má morální nárok na to, co já vydělám? To mi hlava fakt nebere.

Pole, to je přeci něco jiného. Já můžu být šťastná že on je spokojenej a nemusím se toho účastnit. O tom byla diskuze, že prostě žárlivost nemám ve svým repertoáru.

Žárlivost a nefunkčnost ve vztahu jsou, myslím dvě rozdílné věci.

No ja nevim, prsis se tady v ty diskuzi slovy "Pokud mám někoho ráda, nebo jej dokonce miluji, musím být přece šťastná, když je spokojenej". Tak tomu pak nerozumim - on asi stastnej byl, tak jsi ho malo milovala, ze uz ti nezalezelo na jeho stesti a proto jsi ho nepustila k penezum, ktery jsi vydelala? Prece podle tveho citatu ti slo o jeho stesti a najednou tady zminujes, jak sis ulejvala penize, to ti nejak nesedi dohromady, ne?

Žárlivost je špatná vždy, je to pouze projev sobectví a nedostatku vlastní sebeúcty. S láskou nemá nic společného. Znala jsem například chlapa, který žárlil nejenom na kamarádky své partnerky, ale i na její vlastní rodiče. Nežárlit samozřejmě neznamená nechat ze sebe dělat blbce. Pokud mě partner skutečně podvádí, tak se s ním rozejdu, ale žárlivost tomu případnému podvádění stejně nezabrání, ba spíše ho urychlí.

Promiň,ale to je hovadina,ktera me urazi.Po skoro 30 letech vztahu se máme s muzem velice rádi,a to bez zarlivosti.Ver nebo never.Zarlivost fakt neni podmínkou laslyplneho vztahu.