Diskuze : Ostatní : Náboženství

Já se taky bavím jen s jednou kamarádkou, o níž vím, že jí neurazím.

Velmi uznávám kulturu, etiku a morálku, která vzešla z křesťanského náboženství, tuhle část považuju za vysloveně dobrou cestu.

Vidět boha jako rodinu by třeba mně smysl dávalo, ale pak by mi tam nějak chyběla matka.

Naopak úplně nepochopitelné je pro mě to převzetí hříchu, pocit, že by někdo dobrovolně trpěl za moje hříchy mě naplňuje obecně spíš úzkostí.

Nevím, asi víc racionálně, jako součást světa. Nikdy mě nenapadlo to označit jako blízký vztah ve smyslu lásky.
Kdyby se mě někdo zeptal ke komu mám blízký vztah tak by mě tedy ani nenapadl.

Pro mě je jakakoliv diskuse s věřicími strašně těžká. A v 99 procentech se jí neúčastním. Právě proto, abych se někoho nedotkla.
Respektovat víru, a samozřejmě lásku k Bohu, je poměrně snadné.
Ale já to mám jinak.
Nikdy mě nenapadlo brát Boha jako rodinu. Fakt nenapadlo, asi jsem ještě v oblasti víry takový sebestředný puberťák Poprvé chápu proč Libik vždycky povyskočí, má to úplně jinak než já.

ne, Dobri, On je trojjedinný, v tom je ta síla rp. potíž, není to, že jeden jde někam a chová se tam stejně, jak by to dělal ten druhý.

V otci vnímáme lásku a vůli, v Synu soucit a naději, v Duchu Svatém všudypřítomnost a víme, že to je prostě Bůh.

Ne. Ježíš je Bůh sám.