Diskuze : Hlavní : Dětské zlozvyky

Důvod asi ne - to jsem se špatně vyjádřila. Důvod bylo nevím co, nepamatuju se kdy jsem začala. Ale to, že jsem si nervozitu /nudu ventilovala kousáním a trháním nehtů bylo myslím z důvodu těch přesahujících konců nehtů. Každý si vybere k uklidnění něco jiného. Sousedovic holčička si motala vlasy až k hlavě, že měla lysá místa. Stříhali ji nakrátko, ale zvládla i kraťoučké vlasy ukroutit. Holt každý se uvolňuje nějak

Máma mě to odnaučovala celé dětství, přestala jsem sama ve třiceti po druhém porodu. Prostě se mi nějak změnily hormony, či co. Bráchu jí za vzor nedávej, vždycky jsem to nesnášela, podívej se na druhé co mají lepší, co dělají jinak než ty a podobný.

Holky začaly obě ve školce a koušou pořád i nohy. Přechodně pomohly odměny, když bylo co stříhat. Ale docela se to prodražilo (nestačilo cokoliv, ale třeba filly poník), což jsem odmítla každý týden kupovat. Na starší dceru nezabrala ani tato pozitivní motivace. Nezabraly vodičky, lakování nehtů, ukazování hnusných nehtů na rukou na netu, důsledný dozor, aby si vyndávaly prsty z pusy, řev, prostě nic. Jakmile si třeba pustí pohádku, tak prsty do pusy a jedou. Nehty už jsem nestříhala dobré tři roky. Mají je sežrané co to jde. Vzdala jsem to nebo bych si už připadala cvičitel nevycvičitelných opiček. Pořád na něco upozorňuju, nehty, úklid, škola, sama si lezu na nervy, když se slyším. Ale výsledku prostě stejně nedosáhnu.

Missy , přesně jak píšeš, začalo ty vysvětlováním, hrozením a pod.....

Bráchu jí za vzor nedáváme, jen v těch nehtech. Já dávání někoho za vzor úplně nesnáším, protože jako malá jsem to slýchala docela často a pak jsem ty dotyčné vzory nesnášela. Nepřipadá mi, že by se dělo něco doma, spíš jsem přemýšlela nad školkou. Hrozně ji tam chválí, je samostatná, šikovná, hodná, dobře jí. S dětmi si hraje nikomu neubližuje ...., ale nikdy jsem od ní neslyšela, že by měla nějakou oblíbenou kamarádku, hraje si tak nějak se všema. Do třídy nikdy nechce jít sama, dovedu ji tam, směje se zamává mi z okna. Nikdy tam nebrečela a těší se tam. Ale vím, že je hodně citlivá. Teď když o tom přemýšlím, tak možná jí vadí to, že chodím na částečný úvazek do práce a je to většinou navečer. S manželem si děti občas jen předáme, ale není to pravidelná práce každý den. Ale za čas budu chodit do práce víc.