Diskuze : Záliby : Magie a tajemno

Jitys, jo...nad tím jsem fakt přemýšlela odmala...jakto, že moje já je přesně takové já s tím mým vnímáním...že si říkám já a druhý taky já...a jestli vnímáme stejně...
a taky - ODKUD se to moje já dívá...a nemyslím tím oči jako nástroj.
Když jsem byla malá, kolikrát se mi užuž zdálo, že VÍM...a najednou to bylo pryč. Je zvláštní, že o podobných věcech jsem si povídala s tchyní (ta je vyloženě tradičně věřící, denně v kostele), vnímá to podobně včetně toho, že už už jako kdyby se přiblížila "pravdě"...a...
jenže o tomhle se dá blbě přemýšlet právě jen tou "hlavou", to je potřeba vnímat jako celek v souvislosti...jakmile na to zaměřím fakt to čisté racio, je to celé fuč .

No, Buchli, to jsi asi zažila "rozšířené vědomí", hodně lidí konkrétně kvůli tomu vlastně medituje...vlastně jsi "ochutnala" (dle mého ), čeho součástí jsi/jsme...
Součástí Vědomí...a jeho proevu...a současně jsi (jako vnímatel/pozotrovatel) jsi si stále uvědomovala sama sebe - to své osobní vědomí.
Jestli někdy končí, nebo nekončí, to je otázka...já si myslím, že na to, aby žilo a vnímalo, nepotřebuje tělo. Tělo vnímám jako "obleček", malý batiskaf pro život tady...se všemi potřebnými senzory a tím počítačem - racionálním i emočním zároveň.

Už asi od 20 let si myslím, že "minulé životy" jsou zděděné vzpomínky předků. I déjà vu.
Jakožto křesťan věřím v život věčný.

Ty nejsi v kině?

Nevěřím, i když chápu, že pro klid duše může být výhodné věřit.