Diskuze : Záliby : Magie a tajemno

Zasjaj, to mi připomíná tento citát:

Člověk je součást celku nazývaného kosmos - součást omezená prostorem a časem. Sám sebe, své myšlenky a pocity, člověk zakouší jako něco odděleného od ostatního světa, což je ale jen optický klam vědomí. Tento klam je pro nás vězení, které omezuje naše osobní touhy a vášně jen pro několik lidí, kteří jsou nám nejblíže. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu na všechny živé bytosti a veškerou přírodu v její kráse. Nikdo není schopen toho úplně dosáhnout, ale už úsilí o takový výsledek je samo o sobě součástí osvobození a základem niterného bezpečí.
(Albert Einstein)

Hroudo, co jak se projevuje? Zacalo se mi menit vnimani, je to jako ve vlnach, vzdycky to jako odezni, nez prijde dalsi. Prvni cas, nejdriv jako z niceho nic, takovej aha moment o tom, co normalne zname z fyziky, ze to je jen dimenze, jako nevidim ulici za rohem jen kvuli svym fyzickym a smyslovym omezenim, ale ta ulice tam je, tak nevnmam minulost ani budoucnost, jen pritomnost, ale v uplne realite jsou, stejne jako ta ulice. Pak v dalsich vlnach jako by ten cas uplne prestal existovat, je to jen zpusob zazivani, jako kdyz ctu knizku od zacatku do konce, ale mam ji celou doma, nebo ja nevim. Co ale hlavne, mne nikdy na mysl neprislo, ze s casovym vnimanim souvisi tolik utrpeni, litovani toho, co uz neni, obavy z toho, co bude, to je vsechno ukotvene ve vnimani casu a najednou se to uvolnilo.

Pam-pelo, mě zase vždycky zajímalo, proč cítím a vnímám zrovna teď a tady já jako Jitys, proč jsem se já Jitys narodila zrovna mé mamince a taťkovi, proč nejsem třeba ve středověku apod. Takže je to vlastně něco podobného jako u tebe.

Libiku, no dyt, ja nevim. Jen mi prijde, ze s menicim vnimanim otazky nejsou zodpovezeny, ale zanikaj.

Libiku, ja nevim. Mne pride, ze na to neni odpoved na urovni logiky. Ze ve vnimani vydelenosti na sebe musi veci navazovat a davat smysl, ve vnimani celku tahle otazka uplne mizi.