Diskuze : Drbárny : Autismus

vrrrtak, jo, to máme, za to jsem fakt ráda, do školky chodil do speciální a do školy jezdíme do logopedické třídy s 8 dětmi...spádovku máme tady pár stanic autobusem, ale jednak od začátku se nijak dobře netvářili na dítě s problémy a za druhé se profiluje jako jazykovka s důrazem na výkon, takže fakt nic pro nás...

Tino, tady je průšvih, že malá třída je něco jako zázrak. Pokud budeme mít štěstí a nebude moc dětí mít odklad, tak to vyjde ve škole spádové pro děti z obce, kam chodí do školky (naše spádovka je stejně daleko, ale opačným směrem). Jinak asi smůla, všude velké třídy, paradoxně na vsích je to horší než ve městě. Jedině snad ještě město, kde pracuju, tam jsem to ještě neprolustrovala.

Bouřko, já myslím, že u našeho je štěstí, je byl jak ve speciální školce, kde jich bylo málo a byl tam jiný přístup, tak i teď ve škole je zase v malé třídě...myslím, že kdyby byl v klasickém velkém zařízení, tak to bude horší...

jentakj vytáčení učitelů svým chováním-přesně to znám,ale nejhorší pro mě bylo že ani oni neuměli pojmenovat přesně v čem je problém,já vím čeho všeho je syn schopný a jak je schopný se chovat.Jenže někteří to berou s rezervou a ví že je jaký je,ale někteří ho neumí zkousnout,třeba vychovatelce v záchvatu vzteku vynadal že není normální,přesto ta to chápala a ví že v té chvíli nepřemýšlel co říká,navíc se cítil ukřivděný,že nemohl oplatit to co udělali jemu.Naopak ti co si na něj celý loňský rok stěžovali a měli ho plné zuby neuměli pojmenovat v čem je problém-tlačila jsem na ně řekněte konkrétně co je problém,co mám říct na PPP, na psychiatrii,přece tam neřeknu že ho máte plné zuby-no stejně jsem z nich nic nedostala,jen že stále kecá,musí mít poslední slovo zvlášť když se cítí ukřivděný a v právu a u všeho musí být a o všem chce mít přehled jako správná drbna.

Koliho, já bych řekla, že ono jde do určité míry o "trénink" a zvyk. Jako malej je holt jeden zvyklej, že není pánem situace, že se s ním smýká hodně podle ostatních, tak je na ty náhlé změny trochu víc připraven. V dospělosti si to začne upravovat víc podle sebe, navykne si na to, a pak ho náhlá změna o to víc vyvede z rovnováhy. Tohle bylo strašně těžký, když se mi narodilo první dítě. Po letech si zase zvyknout, že to fungování zase určuje někdo jiný. Trvalo to dlouho, než mě některé neočekáváné věci či narušení plánů zase přestali často výrazně vyvádět z rovnováhy. A poslední rok se to zase otočilo, opět to dávám hůř, ale vidím za tím to vyčerpání a stres.
Ale ty sociální schopnosti se léty zlepšujou, řekla bych.