Diskuze : Hlavní : Drogy

„diazepam není asi tak hrozné zlo oproti tomu, co může být dál, pokud přejde na tvrdé drogy“ tak zrovna tim bych se neuklidnoval, zavislost na benzodiazepinech je srovnatelna ci jeste horsi, nez zavislost na heroinu (vychazim ze zkusenosti tech, co maji za sebou oboji, vetsina svorne tvrdi, ze zlatej herak)- dle zkusenosti dotycnych trva odbourani fyzicke zavislosti dyl, nez u heroinu, a clovek se zpatky dostane mnohem rychleji.

Tak hlavně za nezletilého mají zodpovědnost rodiče- takže ty, pokud je v tvojí péči. Mám už dospělé dítě, tak soucítím a chápu, adolescence není snadné období.
Že by si 17 letej nikdy nedal pivko nebo nějaký alkohol, je sci-fi.
AD můj syn bral taky, ale ne kvůli depresím ( má jinou nemoc - OCD). Tyhle děti jsou prostě úzkostnější a sklon k užívání těchto látek tam asi bude větší než u dětí, které nemají žádnou psych. nemoc.
Se synem bych se snažila nejprve promluvit - jak bude mít záznam z odvykacího oddělení, je problém s řidičákem.
U nás naštěstí cca v 16 letech užívání AD skončilo. Domluvili jsme se s psychiatričkou, že zkusíme bez, syn oznamoval, že nevidí pokrok při AD že by měl méně obsesí, že mu to přijde nějak stejné. Od té doby je neužívá. Udělat si řidičák chtěl už na motorku, ale bohužel v tom roce to tak zdražili, že to bylo dražší než papíry na auto. Tak jsme se dohodli, že si udělá úderem 18 a dostane na auto i malou motorku ( a časem si to třeba může rozšířit).
Tím chci říct, že velká motivace může být pro takto velkého kluka udělat si ty papíry.
A jak někdo řekl, odvykat ten diazepam postupně, určitě to jde a řešilo to více lidí ( kteří třeba ani nevěděli, že na to vzniká závislost).
Přeji hodně sil, ať už to zkusíte sami nebo s odborníkem.

Souhlasím. Vytrhnout z zkaženého kolektivu. Skoro za každou cenu.

Prvně. Nemůžou ho za to zavřít. Za braní čehokoliv u nás nikoho nezavřou. Musel by to prodávat. Zavřít by měli toho , kdo mu to prodal.
Souhlasím s manželem, odvykačka je nejlepší řešení. Být vámi, tak uvažuju o změně režimu, školy, stěhování. Mohl by pomoci přesun k manželovi, stejně jako třeba vaše přestěhování se jinam.
Je třeba vzít situaci vážně a řešit ji. Výrazně zvýšit dohled. A opravdu při další podobné situaci jednat radikálně.
S doktorkou se poraď. Má vhled, podobných situací zažila spoustu a synovi, opravdu žádné zákonné sankce nehrozí.

ˇ...ještě čtu, že jste rozvedeni...no, zrovna jsem si v určitých situacích s nejmladším synem říkala, že je někdy fajn, že má doma tátu...přece jen budí takový ten aktivní respekt...
Synovi bude 17 za pár dnů. Marjánu zkoušel v 15, přišla jsem na to hnedka (nějak na všechno přijdu, mám asi radárky), jiný drogy ne...zato jsem ho občas načapala, jak popíjí tvrdý alkohol...takže jsme řešili to. Je na sebe opatrný a nemá rád, když s jeho tělem něco je...takže docela pochopil...

Ale některá prostě děcka řeší svoje problémy únikem do jiný reality (alkohol, drogy)...myslím, že to jsou většinou takoví ti hodně citliví jedinci, co je pro ně realita strašně těžká...nebo se s něčím nedokážou vyrovnat (tak myslím, že v různé intenzitě to v pubertě tak nějak občas řeší všichni)...a tam bych viděla jako východisko nabídnutí něčeho reálnýho, z čeho se radovat, proč žít, nač se těšit...únikem stejně člověk nic moc nevyřeší, je to jen jakýsi odklad...stejně ho realita dostihne dřív nebo později.
Jednoho huliče marjány máme v rodině, hulí od 13ti, skoro 20 let, je tam vážně vidět posun vnímání, myšlení...ale tam je vyloženě "zátěž" v rodině - otec alkoholik, sourozenec spáchal sebevraždu pod vlivem atd...). řekla bych, že by se asi musel stát zázrak, aby se něco změnilo...ale v 16ti je přece strašně obrovská šance...a stojí to za to investovat čas...a třeba i prostředky.