Diskuze : Hlavní : Kakání a čůrání

Syn to měl taky, ale on kadil zásadně do gati nebo na zem. Tento týden to samo od sebe přešlo a začal si volat a chodit na WC. V dubnu měl 3 roky. Nevyhrozovala jsem,neslibovala ani neuplacela. S potlačovaným vztekem jsem to vždy uklidila a řekla kam se to ma dělat.

Řešili jsme v podobném věku. Akorát teda nezadržoval, jen odmítal jinam než do plíny. Prostě jsem ukecávala, ať to alespoň zkusí, že když to nepůjde, tak dáme plínu. Mohl si vybrat jestli nočník nebo záchod, pouštěla jsem mu k tomu pohádku, četla, cokoliv. Občas se podařilo, občas to alespoň zkusil, někdy rovnou odmítal. A pak dostal průjem, plíny rychle docházely (nebydlíme nikde, kde by šly koupit), viděl to a byl informován, že až dojdou, tak bude muset na nočník nebo záchod, než se koupí nové ( měla jsem zásobu, ale schovanou). No a jak to s tím průjmem šlo na záchodě hned, tak se to zlomilo a ten balík plen mám dodnes nenačatý

Dcera měla podobný problém, než viděla "kadit" hrocha v ZOO. Od té chvíle se přestala stydět "prdět". Problém byl, že se styděla. Zkus posadit na hrnec, nebo záchod a nechat o samotě.

Taky jsme to zažili, syn to překonal snad až někdy kolem 4. možná dokonce 5. roku (už si nepamatuji přesně, ale bylo to hodně pozdě a taky jsem z toho šílela), čurání vpohodě dávno, dost brzo chodil i na WC, noc bez problémů,čůrací nehody v noci nikdy, ale ráno se došel vyčurat na záchod a pak jsem mu musela dát plínku,aby šel na velkou - během chviličky bylo hovínko v plínce, ta se vyhodila a fungoval dál. Když se mu ta plínka zapomněla dát, což se stávalo často, bo člověk na to ráno v tom spěchu nevzpomněl a on se taky nehlásil, tak prostě nekadil a vypěstoval si vždy takovou zácpu, že jsme pak taky objížděli lékárny a sháněli čípky (projímadla na něj nikdy nefungovala), jeho bolelo břicho, nafouklý jak balón, nakonec byl pak bobek vždy tak tvrdý, ze měl pak i drobné a jistě bolestivé prasklinky v konečníku...no prostě bez hovínka do plínky to pak byl vždycky masakr. Zkoušeli jsme taky všechno možné i nemožné, ale chtělo to prostě čas a vyrůst z toho. Jednoho dne pak (sice tedy pod příslibem jakési mňamky za úspěch...ale ta v tom hlavní roli asi nehrála, prostě jen dozrál čas) si zase sednul na WC, že to zkusí a ejhle zadařilo se a od té doby bylo po problému. Asi nemá cenu to hrotit, řešila jsem to tehdy i s dr. a taky říkala, že to chce čas, že to je bežné, obzvláště prý u kluků (jak říkám - být kluk/chlap, tak to je diagnóza už od narození), lepší dávat plínku a tím dbát o pravidelnou stolici, než pak řešit zácpu a ono se to časem podá...

A co venku v přírodě, někde v lese jen tak na bobku, nešlo by to?