Diskuze : Hlavní : Náhradní rodina

JiBi

JiBi, tak to je mi moc líto s tím synem.

A jak to setkání dopadlo, bylo to k jeho spokojenosti?

Adoptovala jsem syna před 26ti léty a už tehdy jsme byli vedeni k tomu, abychom to dítěti řekli. Tak nevím, jestli jen já jsem byla obklopena tak osvícenými lidmi...?

Biologická matka právo vědět, kde je její dítě, byť dospělé, samozřejmě nemá. Nicméně zejména vzhledem k tomu, že její dítě je už dnes dospělé, by za určitých okoností nějaké informace teoreticky získat možná mohla. Ale předpokládám, že by to šlo velmi ztuha. Taková matka by musela navštívit úřad (OSPOD) ve městě, kde dítě porodila. Tam by se musela najít nějaká nadstandardně ochotná a osvícená úřednice, aby prokopala archív a zjistila, do které rodiny bylo dítě umístěno, čili kdo dítě adoptoval. Což je určitě hodně náročné, pokud by na to úřednice vůbec našla čas. Další postup v souladu se zákonem by byl ten, že by matka předala svoje kontakty na sebe úřednici a ta by oslovila rodinu s tím, že je zde matka jejich dospělého dítěte a ráda by viděla, jak se dítěti daří, ovšem v případě, že by se ji rodinu vůbec podařilo najít, protože je i docela pravděpodobné, že za tu dobu změnili bydliště. No a pak jsou dvě možnosti, rodiče řeknou, že to sdělí svému adoptovanému dítěti, které se opět může rozhodnot, zda bude nebo nebude matku kontaktovat, anebo rodiče kontakt dítěti vůbec nedají, pokud mu to doposud neřekli, že je adoptované, nebo jsou ve své roli nejistí a obávají se, že by dítě mohli ztratit. Anebo taky může nastat situace, že neměli dobrý vztah a sami se s dítětem nestýkají a nevědí, kde je.
To, že by se do této akce vůbec někdo z úředníků pustil, by bylo možné jen díky tomu, že současná doba je nakloněná tomu, aby dítě poznalo své kořeny a mělo kontakt s rodiči, i když toto se praktikuje samozřejmě jen v pěstounské péči. Ale já osobně nevidím rozdíl mezi psychikou dítěte v PP a v adopci. Ale v žádném případě nepřichází v úvahu, že by matka dostala nějakou adresu, kde by měla adoptivní rodina žít.
Myslím, že je to sice velmi složité, ale já být matkou, která dítě porodila, šla bych do toho. Nic ztratit nemůže a mnohé děti nemají nic proti tomu poznat své biorodiče, některé si to dokonce přímo přejí a najdou je. To vůbec neznamená, že by se vztah dítěte k adoptivním rodičům musel nějak změnit. Náš adoptovaný syn si velmi přál poznat svoji matku a jsem ráda, že se mu to splnilo, protože krátce na to bohužel tragicky zemřel , takže když dosáhl 18 let, snažili jsme se mu s tím pomoci, ale bylo to velmi náročné a málem se nepovedlo, protože matka na adrese uvedené v rozhodnutí soudu o adopci nikdy nebydlela a v evidenci obyvatel se taky nedala najít, protože rodné číslo se tehdy ještě neuvádělo, a mezitím změnila příjmení, což jsme nevěděli. Díky FOD a jeho speciálním kontaktům se to nakonec podařilo.

" adoptivní rodiče by se měli dozvědět o původu dítěte opravdu všechny informace, které mají úřady. I rodinnou anamnézu a jméno matky."
- tak že víte rodinnou anamnézu, to považuji za potřebné, to je v pořádku. Ale jméno a adresu biomatky, tak to by mi na jejím místě hrubě vadilo, to přece adoptivní rodiče znát nepotřebují. Myslím, že jméno biomatky by mělo právo zjistit pouze dítě a to až v dospělosti a pouze tehdy, když by s tím biorodič souhlasil.
To by v rámci vyváženosti měla biomatka mít právo znát jména a adresu adoptivních rodičů.


"byl otec neuveden, ale úřady ho znali a něco jsme se dozvěděli i o něm, tedy ne jméno. "
- jméno a adresu matky vám řekli, jméno otce ne proč?

"Biologické matce našeho syna bylo necelých 15 let, když otěhotněla, takže otec nebyl uveden v RL."
- to je nějaká blbost, pokud otěhotněla před 15.narozeninami, je to důvod k trestnímu stíhání otce (pokud mu bylo více než 15), ne k neuvedení jeho jména do RL

"Vlastně ani nevím, jestli je biologická matka při podpisu souhlasu s adopcí explicitně seznámena i s tím, že její identita bude adoptivním rodičům známa."
- jestli není, tak je to pěkná šupárna