Jasně, ale...

Taky jsem plašan, v hlavě si přemílám milion katastrofických scénářů, hlavně když se v noci vracím domů, takže rozumím tvýmu strachu. Věřím tomu, že sebeobrana je dobrá věc, ale nejde aplikovat na všechny. Například né na mě. Protože ať už budu umět cokoli, jakýkoli hmat a chvat, tak moment překvapení vždycky hraje v můj neprospěch, v úleku reaguju prostě pomalu a to žádný kurz nezmění, mezitím by mě měl násilník v hrsti.
Na druhé straně rozumím tomu, že je lepší umět aspoň něco než nic. Jednu dobu jsem u sebe nosila paralyzér. Když jsem v noci přebíhala od tramvajové zastávky domů, měla jsem ho odjištěný v kapse, takže po ruce. Sice jsem věděla, že v případě napadení, bůhví jak by to s takovou ochranou dopadlo, ale aspoň mi to dávalo trošičku pocit bezpečí, že mám nějakou šanci.
Když jsem neměla paralyzér, ani pepřák, měla jsem v ruce klíč a byla jsem připravená píchat útočníkovi do očí :)