Re: Souhlasím

Jo, to taky mám z toho strach. Nejednou se mi stalo, že jsem člověka neznala, a měla jsem divnej pocit, tak jsem raději šla pěšky nahoru. Když mi bylo 8 let, vrátila jsem se domů pro učebnice, a tam jakýsi chlápek se ke mě lísal a šahal mi po nohách. Hned jsem to nahlásila soušce učitelce, a pak ho chytli,. Byl to prý peďák v okolí. Vylhala jsem se mu, že venku na mě čeká tatínek. Fuj. A když jsem byla malá, tak tři roky, bydleli jsme s mamkou na samotě, přijela teta, v noci slyším rámus, mamka a tety jsou v ložnici u mě, zabarikádovají dveře, dávají tam židle, skříň, komody, a ozývá se bouchání. Jakýsi chlap z opodál na nás přišel, hodil prý i jed nebo prášky do jídla. To jsem se dozvěděla potom. duchapřítomná mamka dala do okna rádio na plné pecky, co tranďák unesl, a řvali jsem o pomoc. Čekali jsme na pošťačku co přicházela ráno. Naštěstí nás uslyšel domovník, který nám přišel pomoct a odstrašit dobyvatele. Prý nám nechtěl uškodit. No nevím.

Tak, a teď mám jít spát, haha, tak nevím :)))