Re: Paní je extrémistka, to není dobré do budoucna

Ale no tak, já nikomu nic nezávidím. To sis jen tak vysvětlila svým subjektivním viděním. Honzo, porod podle mých zkušeností je fakt něco úplně jednoduchého a přirozeného.

Ale bouchlo mě do očí, že ta autorka se nemíní podřídit zaběhanému systému u nás jako třeba ty, Honzo, ale že si tvoří svéhlavě svůj vlastní pořádek (neasistovaným porodem doma, ačkoliv by to porodnice krásně stihla). Svoboda volby je skutečně důležitá věc. Ovšem tady nejde jen o to, jak si chodí oblékaná, jak vykonává to či ono, jaké má náboženské vyznání apod. Zde je podle mě dost citlivá etická otázka. Se sebou ať si každý dělá co chce, neměl by podle mě ale nikdy ohrožovat či obtěžovat svým rozhodnutím jiného člověka. V mých očích tedy vypadá tato žena nikoli jako svobodný člověk, kterého bych měla obdivovat, ale jako malé děcko, které je naopak nesvobodné, neboť je vláčeno svými rozmary.

Tady jde o čisté svědomí. Pokud by se stalo, že dojde k neasistovanému porodu kvůli rychlosti porodu a ženu to zaskočí, tak pokud by se něco stalo, může mít sama před sebou čisté svědomí.

Tato paní tuto otázku zcela pominula, protože kdyby se něco stalo, měla by to ona na bedrech. Měla by na bedrech tu svoji svobodu volby jako těžký kámen. Z tohoto je již snad patrno, že dotyčné nic nezávidím, protože v podstatě tím kamenem nečistého svědomí už se zatížila, aniž si to připouští, či ne. Proto ji nazývám nezralou, protože nebyla schopna dohlédnout tyto důsledky. To je to, před čím zůstává slepá. Že tu je něco vyššího, za co je zodpovědná, o čem nemůže jen tak rozhodovat, i když právo volby má. že své právo volby zneužije dětinským způsobem.

Je spousta lidí, kteří i kdyby zhaslo v obchoďáku světlo, neukradnou ani bonbón, aby druhého nepoškodili. Když uvedu toto do srovnání, tato paní mi připadá, že sobecky ukradla porodní zážitek na úkor bezpečnosti svého dítěte. Ona není schopná vnímat jako krásný nemocniční porod, to je její vada, ta nepřizpůsobivost na světě.

Na všechny věci lze nahlížet růžovými brýlemi i v nerůžové situaci, nebo šedými, a pak se to tak růžové nebo šedé uloží do vzpomínek nikoli, jak to bylo skutečně navenek, ale jak to bylo vnitřně prožíváno. Podle mě nejmoudřejší je ten, kdo dokáže i v těch nejšedivějších podmínkách z lásky k druhému vyprodukovat co nejvíc růžové. Tahle paní si urvala růžovou, a tím své dítě v podstatě zaplavila šedivou.

Celé jsem to psala ne o hrubých matkách, kterým je všechno jedno, jak s nimi kdo nakládá, ale naopak o citlivých, které současný systém trápí, ale které se rozhodly nejít hlavou proti zdi a ohrožovat tím i své dítě, ale které se rozhodly se pro dítě obětovat a pro něj ten současný bezduchý systém vydržet, i při vědomí, že porod by si sama doma užila lépe.