Re: Hlavně nestrašit

Tak ještě vyjímečně, protože to mám za docela zajímavé thema :

Je tu otázka v obecné rovině - zda spolehání na něco či někoho oslabuje vnímání signálů, které jinak matka dobře přijímá. Bavil jsem se o tom před mnoha lety s profesorem Švejcarem. On mi ukazoval práce tušíím dánských autorů o signálech, vysílaných novorozencem a vnímaných matkou. Já jsem něklik let předtím pomáhal recensí kolegovi, který na mezinárodní pediatrický kongres připravil práci o pláči novorozence a ukázal v ní, že frekvence pláče je odlišená u novorozenců v závislosti na stavu zdraví (srovnával pláč u dětí zdravých, ikterických a infikovaných). No a ti Dánové ukázali asi 20 druhů signálů, nahratelných na záznam, na které matka reaguje ( zaznamenáno kamerou). Byly to vesměs vysokofrekvenčí signály, které jiní lidé neslyší.
Takže nejuspíše existuje komunikace zvuková mezi matkou a dítětem. Dokonce pak další práce zmínily, že tato komunikace existuje i později - např. děti spí ve svém pokoji a matka se náhle ve svém pokoji probudí a jde k děcku a to má horečku např.

No a proč to píšu je, že je možné uvažovat o tom, že rozptýlení matky - včetně spolehnutí na něco nebo někoho - může třeba oslabït nebo i přerušit tuto komunikaci na principu blokování příjmu.
Takže maminka spolehne na mašinku a tak ztratí přirozenou pozornost.

Sensor reaguje tak, jak je nastaven. Jestli si dáme desetisekundový interval bezdeší, pak bude asi hodně alarmů, jestli třicetisekundový, bude jich méně.
Odděleně - to je furt o té definici, představě, co to znamená. Přenos na ten balkon, to nevím, možná jo, možná ne, nemám o tom ponětí. Dvě děti v jedné postylce - tu je sensor nanic.

Já nemohu přijmout, že " moznost vetsi kontroli zvetsuje riziko nahlych prihod ". To je příliš obecné. Prachobyčejný pulsní oxymetr postřehne jisté problémy mnohem dříve, než matka nebo kdokoli, stejně tak EKG monitor postřehne suverénněji a časněji poruchu srd. rytmu. U těch obou dětí, které jsem zmínil, které měly zástavu dýchání, byla matka s nimi, jednou při odpoledním spánku, jednou v noci.
Nepostřehly ani jedna nic, dokud mašinka nepískala.

My používáme baby-sensory jako druhou hlídku pro ty děti, které nemohou být s matkou. Takových dětí je pramálo, já jsem to rooming zaváděl před pětadvaceti lety a funguje zcela tuším od r. 1988 na novorozenecké stanici (= novor + nedělky),
na oddělení dětském od roku 1984. Protekce systému dítě s matkou je tu velice silná, na druhé straně nelze bránit nezbytným výkonům lékařské a ošetřovatelské péče. Jde o vyvážení potřeb biologických a psychosociálních a to je denní úkol, vztažený individuálně ke každé dvojici (biosociální jednotce) matka-dítě. A toto vyvážení v individuálním přístupu jë obecnýcm schematem principu přístupu k péči a nelze ho dále rozpracovat do konkretnějších standardů.

No a ještě se nám nestalo, že bychom baby-sensorem detekovaly apnoi - ale s ohledem na to, že jsou tu skoro všechyn děti s matkou, jde o malá čísla. A také všichni vědí, že sensor neznamená stopro sledování. SIDS je noční můrou každého, kdo pracuje v lůžkovém zařízení pro děti. Třicet let sleduji vývoj náhledů na SIDS, od sociálního statutu dítěte a jeho rodiny přes Vámi zmíněný vliv toxického působení (kouření např.) až po genetické disposice a biochemické pathways, které se v současnosti nacházejí. Hledání risik je dlouhá cesta a nemyslím si, že bych se dožil jejího cíle.

Když už jsem se tak rozepsal, tak přidám ještě jedno - už mimo toto thema : Myslím si, podle toho, jak jsem si docela cíleně vyzkoušel na těchto diskusích, že prosazování a protekci přirozených přístupů pojímáte ( Vy i vy) špatně, a to jak strategicky, tak obsahově. Ale to by bylo dlouhé povídání a k němu nemáte poznatelnou pražádnou vůli.