Re: Paní je extrémistka, to není dobré do budoucna

Babičko, víš, ono to s tím svědomím není tak jednoduché a už vůbec není jednoduché udelat správnou volbu, za kterou by si člověk stál a kterou by bral i se všemi jejími možnými důsledky. Souhlasím s Tebou, že rozhodnout se pro své pohodlí na úkor zdraví a života, není zrovna morálně správná volba. Ale jestli ta "pohodlnější" cesta vede do porodnice nebo k porodu doma, to si musí každý rozhodnout sám za sebe.

Já sama za sebe třeba vím, že k tomu, abych mohla bezpečně porodit, potřebuju intimní prostředí. Věděla jsem to už před prvním porodem a potvrdila mi to i zkušenosti, kdy se mi porod v nerušeném prostředí doma krásně rozběhl a v porodnici zastavil... tak jsem jela zase domů, kde se porod opět rychle rozběhl a cestou do porodnice už jsem byla zase téměř bez kontrakcí... Porod tak trval 25h a na jeho konci jsem byla vysílená a hlavičku svého dítěte jsem tlačila ven skoro hodinu. Měla jsem štěstí, že to syn zvládl a narodil se v pořádku.
U druhého těhotenství jsem tak stála před volbou, jestli odjet s nespolupracujícím tělem do porodnice a přijmout pro sebe i své dítě riziko komplikovaného porodu s všemi možnými následky, mezi které musím počítat i minimální, ale možné riziko toho, že mě nebo moje dítě to bude stát život či zdraví... nebo se přichystat na porod doma a přijmout riziko, že i při dobře běžícím porodu může nastat situace, která se doma zvládnout nedá a při které je opět minimální, ale možné riziko toho, že mě nebo moje dítě to bude stát život či zdraví. Připravila jsem si obě varianty, dcera se nakonec narodila doma snadném a klidném porodu, který proběhl mnohem rychleji,než jsem čekala :o)
Nepřipadám si pro svou volbu jako nezodpovědná matka vražednice, že jsem se nakonec rozhodla pro místo, kde jsem se cítila bezpečně a kde byla větší šance, že se mé dítě narodí bez komplikací. Jsem ráda, že jsem se nakonec rozhodla podle svého svědomí a ne pod tlakem lidí, kteří byť dobrém úmyslu, ale mylně, vidí bezpečnou cestu jen v jediné možné volbě... bez ohledu na konkrétní situace a konkrétní lidi.

Ani moje rodina mojí volbě nerozumněla. Ale naučila mě, že za odsuzujícími slovy je mnohdy jen velký strach... a za strachem láska a zájem o ty, na kterých nám záleží.

Zdálo se mi,babičko, když jsem četla Tvůj příspěvěk k článku, že tvoje slova mají možná podobné pozadí... :o)