11.2.2009 20:55:42 Sidhártha
Mateřské tabu
Jsem hrozně ráda, že to někdo tak přehledně a srozumitelně formuloval. Ve všem dávám za pravdu a připojuji ještě svůj další poznatek. Mezi mými dětmi jsou 2 roky a 4 měsíce. První těhotenství jsem si nádherně užívala a byla jsem pyšná nastávající maminka, druhé jsem odbyla za pochodu, což mě moc mrzelo. V té době jsem zjistila, že existuje určité mateřské tabu a to je vnitřní výčitka matky, která čeká své druhé dítě krátce po tom prvním. Ta výčitka spočívá v tom, že je máma psychicky upnutá na svoje první dítě a vnitřně vůči staršímu dítěti cítí výčitky svědomí, že ho připraví o jeho výsadní postavení prvorozeného tím, že čeká jeho sourozence. Maminka se taky trápí tím, že si není jistá, jestli bude schopná mít obě děti ráda stejně. Vím to z vlastní zkušenosti i zkušenosti kamarádek. Ještě v porodnici (po druhém porodu) jsem myšlenkami byla doma u starší holčičky a bylo mi jí líto, že jsem jí pořídila sourozence (i když na druhé miminko jsem se moc těšila a zbožňovala jsem ho od prvního okamžiku). Asi to bylo i hormony, že jsem byla tak naměkko.... Ale všechno se obrátilo a já jsem zjistila, že mateřské srdce je obrovské a je v něm místo pro každé dítě a že jsem jako máma schopná milovat a strachovat se každé svoje dítě stejně.
Taky se vám to stalo? Měly jste taky pocit, že nebudete umět mít obě děti stejně rády a styděly jste se o tom mluvit??
Odpovědět