Re: @Dobri: Ale to přece nemůžeš srovnávat...
My se taky dohodneme. Ale meli jsme i situace, kdy to neslo. Moje mama nam hrozne zasahovala do rodiny a ja to nevidela, protoze jsem byla takhle vedena cely zivot. Sice jsem s ni casto diskutovala, nekdy se hadala, ale nakonec jsem vzdycky ustoupila. Mama je vyborny manipulator a kdyz neco chce, dokaze na to napnout neskutecne sily, aby toho dosahla, tedy hlavne, aby druzi udelali, co chce. Bylo ji jedno, ze uz jsem na dne, staram se o maleho hodne urvaneho novorozence, chodim s ni kazdy den za tatou do nemocnice (dceri byly 4 tudny a uz chodila denne s nami, v jedinou denni dobu, kdy spala dyl nez 10min v kuse a manzel byl v paraci do sedmi, takze hlidat nemohl), posloucham kazdy den do pulnoci jeji narky v telefonu... Ona mne prece potrebuje a ja se o ni musim postarat, muj chlap at se laskave postara o dceru a uklidni ji, kdyz rve hlady a chce nakojit, hodinovy rozhovor s ni ma preci prednost, ne. A tek podobne. Manzel musel zasahnout nebo uz bych se opravdu shroutila a on taky. Ja to tehdy fakt dobre nevidela a hadala jsem se s nim, ze mne mama opravdu potrebuje, at to jeste chvili vydrzi... Jenze tohle trvalo nakonec vic nez rok(krome navstev v nemocnici) a shorsovalo se to, muz a dcera byly odsouvani cim dal vic, kdykoli mama chtela a vydrzela tlacit dost dlouho. Nakonec me doslova donutil, abych ji na nejakou dobu nebrala telefon a neotvirala dvere, kdyz 5 min. v kuse zvonila, jen aby mi mohla vynadat, ze jsem nevdecna dcera...
Myslim, ze kdyby muz tehdy nezasahl, byli bychom uz rozvedeni a ja naprosto na dne a v depresich. A byla by to i jeho chyba a jeho odpovednost za celou raodinu, kdyby to neudelal. Moje chyba by byla, kdybych ho neposlechla a nasla si nejakou cestu k tomu, abych se od mamy nechala dal vydirat.
Mimochodem, dnes mame vztah s mamou mnohem lepsi nez za poslednich 15 let pred tim.
Odpovědět