dobri, moc Ti přeju, že se to obrátilo.... a že jste pochopili, že když jste spolu a MÁTE DĚTI, rodina jste Vy. To by bylo na dlouhé povídání, psala jsem to na jiné diskuzi, já mám tu okolní rodinu velikou a širokou a někdy je opravdu těžké "ukočírovat" zájmy mojí vlastní rodiny - tj. našich dětí, partnerovy a moje.... a ty okolní.
Dojde-li ke sporu, jsem 100 % za mým manželem (a aby to nebyla taková švanda jednoduchá, manžel má děti z prvního manželství
)), někdy si připadám jako "klaun na tenkém laně", ale... na manželovi mi záleží a hodně by mi vadilo, kdyby se trápil, že odmítám jeho děti. A ač jsou bývalé ženy, jsou minimálně z 50-ti % jeho.... a genetika je prevít, někdy i více
))) .... atd. Jsou fajn a mám je osobně ráda. A docela těžké rozhodování je, koho máš ráda míň nebo víc, abys mu stranila v nějakým (vždycky totálně nesmyslným) sporu. Např matka versus manžel. Otec versus sestra atd. Matka versus bratr, Otec versus vnoučata (naše děti) atd...
a dobri...., přes tohle přes všechno jsem nakonec projela asi tak rok, nebo rok a půl léčbu antidepresivy, BOHU DÍKY za varování.
Tlak z mnoha stran, aby mi došlo, co je důležitý. Důležitý je, abych byla v klidu a pohodě JÁ - komu to bude znít sobecky - jeho problém - ale pak se mohu starat o domov, klid, pohodu, okolí, se rozdám.... samozřejmě s výjimkou krizovek, bylo dost jedno, jestli je mi psychicky blbě, když mělo dítě 39,5 teplotu, co nešla srazit, nebo se věšel bratránek z nešťastný lásky....
myslím, že kraviny (tzn. kdo co rozhoduje) si můžeme nechat na dobu, kdy přejde problém, tj., kdy je někomu zle fyzicky, je nemocný, psychicky, no a pokud se následně začneme hádat o tom, kdo víc pomohl, nebo "beze mně by to nešlo", tak je něco špatně ve vztahu.