Znám, ne docela ale většinu

Po dětech tedy dojídám jen výjimečně, to musí mít něco nač mám chuť extrémní chuť. Ale znám to nestíhání se najíst. Děti máme celkem 4, nejmladší jsou 9timěsíční dvojčata, narozená o 2 měsíce dříve = vývojově na úrovni 6-7 měsíců. Takové dětičky si samy půlhodinku nepohrají, aspoň ne bezpečně. Někdy je sci-fi si to jídlo, které je náhodou třeba v chladu na balkoně připravené, i jen ohřát. Já už mlsně slintám i nad polévkou na zalití do hrnečku, páč když je chvíle klidu, tak na ní nevzpomenu a při největším kolotoči (většinu dne) si sice dám x-krát vařit vodu, ale než se dostanu zpět do kuhyně, je už jen vlažná - a zalití se nazdařilo. Lze opakovat i několikrát denně. Takže žiju o asi 8 hrncích kávy - vařeno ráno hromadně, o sušenkách, rohlících ke kterým ve světlé chvilce stihnu sáhnout pro 2 kolečka salámu nebo sýra, o oříškách nebo babánu, které popadnu do ruky i s jedním dítětem v náručí. Tak ostatně sedím i teď, s jedním dítětem v náručí, druhé spí - a nepochybuji, že si to za chvíli prohodí (jako neustále).