ještě mám křeč v koutcích

... jak se směju, je to krásně napsané a hlavně sem se v tom taky našla. Ale už sem se naučila udělat si na jídlo svou chvilku, i když někdy to prostě nestačím, ale snažím se. Jinak bych asi umřela hladem i když někdy dojídám zbytky, nedělám to stále, ony takové ty věci co se nezkazí se dají zkonzumovat jindy nebo to zrecykluji do svého jídla, abych jedla normální porce. Po první dceři sem nezhubla nic, byla sem boubelka, ale po druhé sem zhubla sice i díky zdravotním problémům, ale váhu si držím a to si myslím díky tomu, že pravidelně jím, a taky mám větší kolotoč,to by se mi dřív nestalo byla sem jak na houpačce.
A na procházku nevycházím bez svačiny a pití, to už musím mít dopředu nachystané, nebo si zajdu do obchodu, ale 100% s kočárem, to bych ho před prodejnou nemusela najít nebo by dítě ječelo jak píšeš stačí 10 sekund a je to jasný.
Přeji ti abys našla v tom chaosu dojídání svůj řád, ony dětičky to taky můžou dojíst třeba později,já třeba nedojezený příkrm dám večer do rýžové nebo jáhlové kaše ono se to do večera nezkazí a musí se trochu naučit, že máma se musí taky někdy najíst, malá si třeba hraje nebo ji mám u sebe na židličce a něco si plácá na stole, já se u toho aspoň najím (sice moc klidu nemám, ale je to lepší než nic )takže přeji hodně sil.