Re: Z duše

Moc pěkně napsáno :o) Děti ještě nemám, ale nemohu si pomoci. Pamatuju si, jak to bylo se mnou. Ne uplně s mimčem, ale když jsme byla trošku starší... (první vzpomínky mám z cca 3let) Byla jsem "špatný" jedlík. Jedla jsem sice skoro všechno, akorát že malá množství... Celé dětství, co si pamatuju, platilo několik jednoduchých pravidel - 1. Ochutnej. Nemohla jsem říct, že něco nechci, aniž bych to ochutnala.
2. Nechceš? Nejez, ale nepočítej s cukrovím, bombony, sušenkami, zmrzlinou...
3. Chceš něco jiného? Neexistuje. Pokud jsem neobědvala, měla jsme k večeři oběd... Bylo mi tolerováno několik jídel, co jsem nejedla (například ledvinky...). A pravdou je, že některá z nich nejím dodneška.
4. Pro jídlo byl "vyhrazený čas" Teď je oběd, pokud nemáš hlad, počkáš si do svačiny, žádné takové, že si vzpomeneš za půl hodiny, že máš hlad...
5. Řekni si kolik chceš, dojídá se, takže pamatuj, můžeš si přidat, když si přidáš, měla bys to dojíst(třeba i později).

Doma to fungovalo a docela dobře. Katastrofou pro mne byla školka a škola - dodnes si pamatuju, "nakrmení" škraloupem z mlíka, nebo jak jsem si řekla 1 naběračku polívky či 2 knedlíky k druhému jídlu, stejně jsem dostala plný talíř a narvali mi 3 knedlíky místo 2 a pak to do mne natlačili násilím. Nutno říci, že jsem v takovém případě jídlo "vracela", později se stávalo, že mne máma vyzvedávala brečící ještě nad polívkou, s hrůzou v očích, že budu muset sníst všechno, i když jsem si poctivě řekla málo... V první třídě jistě mnozí z vás zažili ještě "dozorkyni tyranku", u které neexistovalo vracet na talíři tlusté maso, a naše dohadování, kdo se nechá chytit, kdo stihne projít...Díky bohu za to, že tohle už dneska ve školkách a školách není. Babička říkávala - hlad je nejlepší kuchař a měla pravdu. Strejda vychovává děti obdobně, jí se v době jídla, mezi jídly jen ovoce, pokud se nedojedlo, žádné cukroví... Děti si říkají kolik chtějí, nikdo je násilím nenutí jíst. Každý může mít 3 jidla, která nejí, nebo se o něm ví, že je nemá rád a má menší porci. Mají s tetou 6 dětí v pěštounské péči, vařit každému něco jiného by skutečně nestíhali, stejně tak, kdyby každý jedl jak si vzpomene... I u nich to funguje dobře :o) Při návštěvách nesliším žádné brr, čočka, nebo rajská... A neslyším ani od tatínka cože Krupičná kaše k večeři??? :o)