Myslím, že je to hezký článek, ste

Porod a adaptace po něm je strašně individuální záležitost a cokoli plánovat jde opravdu jen bodově.
Zvlášť prvorodička (např. já)naprosto neví, do čeho jde, i když má dle jejího názoru dostatečně načteno, popř. o tom něco ví díky vzdělání a má podrobné reference cca 10 matek s čerstvými zážitky z posledních 3 let...
Právě proto však nebazíruju na žádném porodním plánu,ani poporodní činnosti (domnívám se totiž, že budu mít úplně jiné starosti) a jestliže někdo uzná za vhodné mé dítě napřed otřít a zvážit, ok, proč ne. Stejně tak budu spokojená, když mi ho okamžitě "plesknou" na bříško :o)) Pokud mě čeká dlouhý a vyčerpávající porod, předpokládám, že si budu chtít odfrknout a vyspat se, stejně tak, kdyby nebylo tak zle, ráda si ho nechám u sebe.
Ani jedna z výše zmíněných věcí dítě nepoznamená na celý život, nezajistí jeho celoživotní pocit pohody, ani nezabrání životním kopancům a škobrtnutím.
Miminku ani sestry, ani okamžitý pobyt na pokoji u mámy nijak neublíží a důležitá je v této chvíli maminka, aby nepadala na hubu hned od začátku, aby se i ona adaptovala dle své povahy a situace atd. Musí přece nabrat sil (i duševních) - poporodní péčí to přece nekončí. Znám příběhy maminek, svých přítelkyň a příbuzných, kde co porod a dny p