Zkušenost z Norska

Před 4dny jsem porodila dceru v Norsku. Okamžitě po narození jsem ji dostala na bříško, jen ji trochu otřeli, nasadili čepičku a přikryli nás peřinou. To, že je v pořádku jim bylo patrně jasné, nikdo tam s ní nemanipuloval a nekontroloval, jen skrátka byla sestra u nás. Malinká chvilku brečela, pak se přisála. Po porození placenty přišel manžel se synem a byli sme tak hoďku sami celá rodina (šlo by to i dýl, ale 2,5r syn chtěl rozebrat vše, co se v místnosti nacházelo...). Zatímco jsem byla na několik minut ve sprše, malinkou zvážili a změřili, oblékli, pak sme šli spolu na pokoj a už sme se do konce pobytu neodloučili. Tak jsem si to přála a pokud si jiná maminka přála klid, tak se jí o miminko postarali a nikdo to nekomentoval ani divným pohledem, natož nějakými kecy. Každá maminka přece ví, na co se cítí a mělo by jí být vyhověno podle osobní potřeby. Personál milý a vstřícný, ptají se na problémy, v případě potřeby poradí, ale nemluví do toho, co dělám a jak dělám. Prostě respekt a citlivý přístup k lidem. Přitom je vidět, že mají pořád co dělat. Když jsem v Pražské porodnici přišla v noci za sestrou, že nevím co s miminkem, nejde ho utišit, tak byla nevrlá. Musím uznat, že byla jedna ze dvou sester, které mi dobře poradili (jinak tam nikdo neměl čas), jak ho přiložit, ale pak šla a sedla si před televizi...s tím odnášením po porodu jsem se v Praze samozřejmě potkala také. Kvůli krvácení jsem měla na břiše led, takže bych miminko nezahřála, ale byl tam manžel, který je taky teplokrevní živočich...a tak jsme se tam 2hodiny nudili a telefonovali s rodinou...A chudák náš synáček někde brečel na novorozenenckém. Prostě ho tam určite odvezli na vyhřátém lůžku, pak přeložili do normální postýlky a postavili k ostatním do řady. A co se týče kontroly adaptace, určitě nad ním pořád nikdo nestál a nekontroloval jeho životní funkce, jak by jsme to dělali my, jeho nadšení rodiče...