Re: Poporodní adaptace

Taky připěji troškou do mlýna, když je tu ta výzva. Rodila jsem v Hradci Králové ve FN, na péči si nemohu stěžovat, až na to, že nám za celé tři dny nikdo nepřevlékal postele, ani se neptal zda to není třeba a mně jako nezkušené prvorodičce, která navíc nikdy nebyla v nemocnici s ničím a nevěděla, co a jak, bylo trapné si říci, že na prostěradle mám skvrnu od krve a možná by bylo vhodné ho vyměnit. Péče dětskýc sester, rady, odpovědi na cokoli jsme se zeptaly OK. Po porodu mi syna odnesli snad jen na 2 minuty, byla jsem vyčerpaná a celá roztřesená po porodu, moc jsem čas nevnímala, za tu krátkou chvilku ho přinesl manžel v náručí, zabaleného do zavinovačky s čepičkou, která mu byla drobet menší:) Přísát mi o dali hned poté, 2 hodiny po porodu nechávají na porodním sále, dokonce jsem dostala i jídlo, na které jsem najednou měla chuť a hlavně hlad(v 9 jsem nastoupila na vyvolání, ke snídani jen krajíc chleba s máslem, Matýsek se narodil v 15:55)a to jsem nikoho neprosila, prostě mi rovnou sestra nabídla jídlo. Syn nechali plakat v postýlce na chodbě, my se tomu tehdá s manželem smáli, ale nyní je mi jasné, jak mu muselo být..:( Na vozíčku(i přestože jsem se cítila dost silná jít sama) mě odvezli na pokoj, kde se mě a spolubydlící zeptala sestra, zda chceme děti k sobě a já husa, protože ta paní vedle nechtěla, aby se prý vyspala(též prvorodička)...dodnes toho lituji a nikdy bych to už neudělala, já totiž s ohledem na ní, že by třeba Matýsek plakal a ona se nevyspala taktéž odmítla:( V dalších dnech byla tato paní dost naštvaná, že když přestane jedno, začne druhé(byly jsme tam nakonec 3) nebo třetí a stěžovala si jak jí to stresuje:( také to, že nekojila(měla vpadlé bradavky a nic nepomáhalo i přes velkou snahu sester, které nosily různé pomůcky)se asi na její náladě, kterou otravovala ostatní(zprvu jsme jí litovaly), podepsalo. Dětský lékař byl mladý, jméno již nevím, ale vzpomínám jak se mě dotklo, když jsem z obavy, kdyby se stalo, že by Matyášek přestal dýchat(doma), položila otázku, co v takové chvíli dělat, jak pomoci, jak ho nahodit, prostě nějakou radu, kterou zvládne i laik....pan doktor se zasmál, jako bych byla naprostý idiot a řekl, že to se zdravému dítěti stát nemůže...docela mě to rozhodilo, čekala jsem radu a dostala jsem sprchu, přišla sem si jak největší E.T., naštěstí druhá ze spolubydlících byla velice ochotná a tak mi poradila alespoň trochu, co věděla. Jinak péče o dítě a rodičku dobrá, příště chci rodit tamtéž. Dita