Re: Monty

Monty,to je asi právě ono,ve vašem okruhu kde žijete,jsou asi dětičky klidnější povahy.Kdybys měla okolo sebe jen podobný raubíře tak by ti to ani nepřišlo:-))) Můj syn byl jako malej taky takovej. V roce a půl to začalo. Cesta tramvají vypadala takto:jen jsme nastoupili,začal vystupovat z kočárku (že byl připoutanej mu nevadilo,lomcoval tím,co to dalo),že chce stát a držet se. Za chvlíli začal křičet a to tak,že se babky vepředu otáčely co mu to sakra dělám. Když řval asi 10 minut tak jsme radši vystoupili a počkali na další. To se naštěstí uklidnil. Od 3 let se s ním nedalo nikam jezdit,v obchodech zdhal,vztekal se a pod. říct mu ne bylo jako ho pochválit,vůbec to nevzal na vědomí,že mu něco říkám.Hračky ho taky moc nebraly,vydržel si s něčím hrát tak 5 minut,zahodil to a zkoumal co by zase vyvedl. Líbil se mu asi nejvíc budík,rabování skříní,zejména šuplíku s papírama,ledničky.Dětský pojistky měl vmžiku překonaný! Na el. zásuvky co byly opatřený krytama si vzal autíčko - rozebral ho do mrtě s tou tyčkou kde byly přidělaný kolečka se tam začal šťourat.Atd. atd. bych mohla pokračovat. Na návštěvě u kamarádky - něco mu řekla,že nesmí (třískat kamaráda po hlavě,brát mu pití...),jen se zasmál a byl pryč!
Tak pevný nervy,časem z toho vyroste:-)))