Re: Monty

Jitulle, bohužel v mém okolí jsou fakt jenom klidnější děti. V rodině i mezi kamarádkama. Nebyla jsem taková já, nebyla taková moje sestra, bratranci, sestřenice, nebyl takový manžel ani jeho sestra. Děti mých kamarádů a známých, když přijdou na návštěvu nebo přijdeme my k nim si normálně hrajou, ne že by nezlobily VŮBEC, ale nedělají prostě to, co náš syn. :o) Když nic jiného, tak reagujou na okřiknutí nebo na plácnutí.
Stáník ne. Navíc je dost "oražený", vezme cizím dětem co chce, bere je za ruku a chce, aby s ním šly tam, kam chce on; ne že by je bil, naopak je pořád objímá a olizuje, ale asi je chápe jako živý hračky, který ho prostě musí poslouchat. Jinak to co popisuješ je přesný - šuplíky, lednička, kamna, skříně, rozebírání věcí (odpoledne jsem mu koupila autíčko, už mu urazil střechu), trhání papíru, psaní po všem možném. Já vcelku chápu, že to děti dělají, ale není mi jasný, proč jim nejde vysvětlit, aby to nedělaly. :o) Respektive to, co opravdu nechci, aby nedělal. Trhání papírů, rozebírání hraček, to mi zas tak nevadí, ale lezení do ledničky třeba jo a FAKT NEVÍM, jak mu v tom zabránit - kromě varianty "řetěz a zámek". :o)