Re: P.S.

Ahojky,
syn má alergii na vaječný bílek, buráky, mandle, lískáče, soju-ta mu ale nedělá anafylakťák, tak to neřeším. Sojové boby jsem mu nedala, ale celozrný rohlík klidně. No mezi náma i v salámech, párkách, šunce a tak je soja.
Nikdy a nikde jsme neměli problém se stravováním, vžycky nám všude vyšli maximálně vstříc. Akorát v Tunisu jsme mu dala takový pěkný salámek ke snídani ( byl z vajíčkem ) a hned jsme píchali adrenalin. Hnedle první den dovolené. Pak už to bylo v pohodě. Nejlepší to bylo v Řecku, ve všech tavernách nám vyšli maximálně vstříc. Hranolky, brambory, rýži a kus kuřecí flaxi udělané na přírodno mají všude, přinejhorším rohlík, veku s máslem, sýrem, opravdickou šunkou. No a když je ale úplně nejhůř, tak Mekáč je ale opravdu všude ( atˇžije globalizace). V Řecku jsme vždycky bydleli v apartmánu, takže snídaně jako doma, jogurt a rohlík, oběd ovoce či něco, občas jsem se přemohla a udělala jsem mu bezvaječné těstoviny ( Sašík miluje suché těstoviny, bez ničeho). V sámoškách mají to co tady, cena o něco málo více, na obalu je vždy složení. I v tom Tunisu mají všechno. Já tam táhla takové ty hotové polívky a kaše od Hami ? či kdo to dělá, ( už je to dávno ) a ono se to tam dá koupit za cenu prakticky stejnou.
V Adršpachu: Pension Skály ( Teplice nad Metují), prakticky u vchodu do skal, moc příjemná paní domácí, vařili Sašíkovi extra po dohodě s námi.
Blansko: Hotel Skalní mlýn, Harrachov: Pesion Jitka, Liberec: Hotel Babylon, z těch krátkých cest po Čechách si ty názvy moc nepamatuji. Ani hotel z Vídně, byl v centru a majitelé byly jeptišky či mniši.
v Praze restaurace Grossetto, poslední dobou jsme si oblíbili v Roztokách u Prahy Victoria restaurant. Tam mají i pískovišřtě s opičí dráhou. U jídla máme svatý klid.
Jinak jsme se vždy na zahraniční dovolenou zabalili do jednoho kufru ( 35 kg) a příručního batohu. Kočár + skládací postýlka. To už odpadlo. Když jedeme po Čechách tak auto je plné, protože jak se říká, každé auto a kufr je vždycky trochu malé. Poslední 2 roky dělám to, že si připravím na hromadu věcu a druhý den odeberu polovinu. A pro Monty, každé dítě je ve 2 letech živé. Nikdy nám nesedělo v restauraci u stolu, to jenom chvíli, když jedlo, pak jeden jedl a druhý za ním pobíhal. Ani dneska nevydrží sedět dlouho u stolu, ale už je ve věku, kdy za ním nemusím běhat, a stačí, když ho z místa monitoruju. Pravda, celodenní výlety v zahraničí jsme si odpustili. Lézt po památkách ve 35°vedru a malým dítětem by bylo utrpení jak pro nás, tak pro něj. Jemu je opravdu nejlépe u moře ve vodě, po obědě spánek a pak zase hurá do vody. Ono totiž těžko může člověk chtít, aby se dítě chovalo jako dospělí, a musí počítat s tím, že třeba opravdu nevydrží sedět 2 hodiny u stolu. Takové dítě neznám.