PRVNÍ 3 ROKY NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE (V BRNĚ) DOSTALY MÉHO NADANÉHO SYNA DO NEMOCNICE...

Můj syn byl od první třídy dyslektik a dysgragik, ale s IQ 142, obrovským nadáním na matematiku . Ve třídě bylo 19 dětí, měl na samostudium nějakou učebnici pro 2. třídu, nebot se v matice nudil, tak byl docela spokojený. Problém nastal ve 3. spojily se třídy, dětí bylo 30, učení pro některé těžší, začaly se projevoat rozíly v inteligenci dětí. Syn měl z PPP mít individuál, ale p. uč na něj neměla čas víc, než 1 hod týdně. Přeso dělal ve 3. třídě 5....Děti ho však považovaly za martana, začala šikana, syn myslel, že je to jím, že je divný, že s dětmi nedělá věci, jako mluvit sprostě, pomlouvat učitelku, krást dětem a rozbíjet věci, honit se a mlátit o přestávce, takže časem byl zcela vyčleněn z kolektivu, děti naváděli starší spolužáky, tina něj čekávali před školiou.
Začal při stresuomdlévat - oči v sloup, po nabytí vědomí necítil končetin... s podezřením na epilepsii byl na týdn hopitalizován na neurologii...po všemožných vyšetřeních psycholog zjistil, žmozekse takhle brání stresu, že nejpozději od áří (byl březen) musíme změnit školu. Volala jsem do 5, ale nikde ho právě proto, že byl nadný nechtěli, nikdo se mu nechtěl věvovat navíc...
Ač samoživitelka s hluboce podprůměrným platem jsem byla nucena ho dát na soukromou základní školu, kde je ve třídě 17 nadprůměrných dětí, některé více, některé méně, dvě dokonce na synové úrovni... měl štěstí - bylo volné místo, děti co nestačí, přejdou na svojizákladku v místě bydliště.
Syn již po prním dnu zde byl " ve 12tém nebiů, jak každému říkal,začal do školy chodit rád, konečně poznal, že škola k něčemu je... v matice má 2 konkurenty, kteří se mu skoro vyrovnají, baví se spolu (všichi) o věcech, kterým ti z první základky by vubec nerozumněli... konečně má kamarády, všichni ho zvou na narozeniny, je z něj úplně jiný člověk... je