Re: Drive radeji ne

Díky za všechny názory. Je to opravdu složité. Víte, já mám v hlavě ještě jednu věc. Nejde jen o to, že moje děti budou (pokud budou chytré) maturovat ve dvaceti. To určitě není problém. Problém trochu vidím v tom, že to jsou dcery. Kdyby to byli kluci, určitě jim nic neuteče. Jenže zažívám sama na sobě, jak mi tikají biologické hodiny. Do pětadvaceti jsem byla ve škole. Chtěla jsem se vdát, až školu dodělám. Pak zařídit bydlení a pak mít teprv děti. A nechtěla jsem jen jedno, ale víc dětí. V sedmadvaceti jsem měla první, ve třiceti druhé. Te´d je mi třicet dva a ještě bych chtěla někdy za dva roky jedno dítě. Jenže... není to pozdě? Bude mi 34. Mojí mamce, když jsem se narodila, bylo 37. Zemřela v 61 letech, když mně bylo 25. V době, kdy jsem ji opravdu hodně potřebovala. Táta umřel půl roku po ní v 69 letech. Nechci, aby jednou moje děti byly samy na prahu dospělosti. Moji rodiče vnoučata neviděli. Pořád to mám na mysli, když si říkám, že není kam spěchat. Nechci, aby jednou moje děti, pokud jim to ve škole půjde, byly do 27 ve škole... a pak co? budou se vdávat ještě při studiích? Nebo to budou ty přestárlé matky pětatřicátnice, pokud budou chtít mít víc dětí? Uvidím já někdy vnoučata? Ta otázka se zdá absurdní teď, když je mým dcerám 5 a 2 roky. Ale... zkrátka, ať je to co chce, jednoduchý to není.