Majo,

máš naprostou pravdu, ale právě proto jí to píšu. Lidé prostě nejsou stejní a i já jsem si na začátku celého procesu o sobě myslela, že jsem trošku "zvláštní". Pak jsem však zjistila, že nejsem sama, že určité procento lidí adoptuje i přesto, že bio děti mít mohou a přesto nemají. (Ti, co bio děti mají, jdou spíš do pěstounky). Ti, co do adopce jdou, přestože bio děti mít mohou, se ale s většinovým proudem (to jsou ti, co by si bio děti přáli, ale ani po umělém oplodnění je mít nemohou) moc nestřetávají - berou si děti starší, sourozenecké skupiny, děti jiného etnika. Svým způsobem jsou na pomezí adopce a pěstounství, protože chtějí děti adoptovat, tj. být jedinými rodiči, ale zároveň se s adopcí ve svém okolí netají a vědí, že by od nich bylo nespravedlivé se cpát do fronty na "zdravé bílé miminko". Přesto, nebo právě proto, jsou tyto rodiny většinou spokojené, protože "dostali, co si přáli". A tak jsem chtěla Martě říct, že jsou i lidé, kteří to právě tak chtějí - ať už své biologické dítě mají nebo ne.