Re: Adopce

je to asi takhle: někdo pomáhá zvířatům v ZOO ...adoptuje si tygra a dává na něj 10 000 kč ročně, někdo posílá peníze do FOD ( Fond ohrožených dětí) , někdo posílá peníze na sudánské hladem trpící děti a jiný zase "adoptuje" dítě z Indie, Afriky a kdoví odkud ,aby mohlo získat vzdělání, další dá sponzorský dar na to , aby děti z DD mohli jet k moři....No a pak jsou lidi, které životní pouť dovede k tomu , že se nespokojí jen dávat peníze , ale rozhodnou se dávat i sami sebe. Cesta k tomuto rozhodnutí je někdy dlouhá a složitá ( nemůžeme mít dítě ono zas nemá rodiče , spojíme svoje osudy) a někdy úplně jednoduchá ( máme děti, ale srdce velké a ještě nějaké dítě , které nemělo to štěstí na rodinu, se nám do něj vejde).
Je to prostě osud. Většina lidí co adoptují dítě, by zřejmě v ideálním případě, pokud by mohli mít vlastní, žádné dítě neadoptovali. Ale dnes, protože mají již ty svoje milované adoptované děti doma a vidí kolik je to starostí , ale i radostí řeknou, že i kdyby měli svoje, adoptovali by. A mnozí s vlastními dětmi to opravdu udělají. A mnozí kdo adoptovali jedno dítě adoptují i další.Mnohým přinese život s adopčátkem zklamání a pocit už nikdy více, ale mnohým rodičům a mnohým dětem přinese šťastný život . A hlavně, nežijete jen pro sebe ,ale žijete i pro druhého.
Ve většině případů, kdy pár nemůže mít děti, je jeden z páru , který své bio děti mít může a přesto adoptuje a na jeho bio děti nikdy nedojde. Takže ani to, že můžete mít bio děti a dobrovolně je nemáte není až tak neobvyklé.( může to být jak žena tak muž)
Domnívám se , že lidé , kteří mají vlastní děti takříkajíc bezproblémů počaté možná opravdu nikdy nepochopí lidi , kteří adoptovali.