Nepřekvapuje mě to

Vzhledem k tomu, že jsem taky úča, mohu spolehlivě ohodnotit, že se od dob mého dětství v oboru drbů ohledně dětí a jejich rodičů nic moc nezměnilo.
Mně a mé rodině totálně rozhodila pověst po celé škole a téměř i na škole střední 23 letá uhrovatá káča (z nedostatku učitelů dělala bez diplomu a hlavně bez praxe, třídní na 2. stupni).
Napsala mi tenkrát do povinného posudku na střední školu, že mám nevlastního otce, což se jevilo jako velká pikantérie a skandální odhalení po 8 letech (jaktože si toho nikdo do té doby nevšiml a nezařadil mě´mezi "socky" z rozpadlých rodin).
Naštěstí se to včas dostalo do rukou mé matky (školní psycholog), která to čůze omlátila o hlavu a uvedla vše na pravou míru.
Vysvětlení: Máma si po svatbě nechala své příjmení, ale my děti máme příjmení po tátovi. Oba rodiče jsou vlastní, nicméně, když už si to slabomyslné učitelské děvče vymyslelo pohádku, mělo napsat, že je máma macecha - ta se totiž jmenuje jinak než my. Jak přišla na nevlastního otce dodnes nikdo neví...
Každopádně - ve školství, stejně jako ve zdravotnictví, sociálce, kadeřnictví, či v jakémkoli jiném kolektivu ženských, se není co divit velice rychlé tiché poště a je třeba si na to dávat pozor...