Re:

Tak hned od začátku musím říci, že jsme měli to obrovské štěstí a narodily se nám dvě zdravé děti. A budete se divit, ale co máte Vy i my stejné je to celodenní kvičení táta! Kde je tatínek? slyším od rána.... je v práci. Tatínek přišel? jakmile na chodbě zašustí sousedka... ne, tatínek přijde odpoledne...
Druhá věc křičím na děti také furt a furt a furt, nemůžu ani říct stále jen furt... je to únavné, ale pak se podaří jednou za čas, že venku řeknu: Stůjte, tam jezdí auta, dojdu pro motorky a pojeme, a oni stojí! Vážně stojí! neskutečné... Má to výsledky, má opravdu, i když se to zdá zbytečná ta práce.
Vím, že Vy jste neměli to štěstí a těžko, já budu říkat něco o tom, že to má smysl, ale jsem o tom přesvědčena. Má to smysl, to dítě Vás cítí a cítí Vaši péči. Cítí vaši lásku, Vaši i manželovu. Mám kamarádku, která také neměla to štěstí, dneska je její dcerka skoro dospělá. Bohužel její manželství to nevydrželo, při tom běhu o péči zapomněli manželé sami na sebe, držím Vám palce. Jinak co se nástrojů týká rozhodně se dá vybrat. Znám chlapce, který hraje na tahací harmoniku a je skvělý! je také autista, autisté mají speciálně vyvinutý smysl pro hudbu. Také lze hrát na klavír s jednou rukou, existují dokonce skladby pro jednoruké ( Janáček apod.). Zajděte do nejbližší lidušky ZUŠ a oni Vám poradí. Harmonika také není špatný nápad, záleží jak je syn fyzicky schopný- psala jste, že nepoužívá jednu ruku?zdravím Lenka