21.9.2009 11:03:46 Stázi 2
Re: super
Moc jsem se při čtení článku nasmála.Úplně přesně vystihuješ situaci. Taky nemoci bohužel přecházím, vysvobození je pro mě večer manžel, který mi fakt pomůže, ale běda, když je nemocný-uléhá jako dítě a chce být taky obskakován.
Na začátku prázdnin jsme chytili postupně celá rodina střevní chřipku a bylo to dost děsný,na WC s kýblem před sebou jsem blila a průjmovala zároveň, do toho jsem,málem přišla o mlíko(kojím).Nás právě nakaziula návštěva. Lidi si ani neuvědomují, při velkých rodinných setkáních a oslavách, že s prodělanou virozou(i když se už cítí fit) by neměli nikam jezdit. Já už po této hořké zkušenosti nenápadně sonduju, zda tam, kam pojedeme nejsou nemocní, ono to fakt za tu nemoc celé rodiny(mám4 děti) nestojí a radši se z oslav omlouvám.
Na marodění v dětství vzpomínám ráda, byla jsem hodně často nemocná, s horečkama, zábalama a tak si moje maminka užila, ale bylo milé, s jakou láskou a péčí mě a mé sourozence opečovávala.
Ona, jestli byla nemocná, tak si nestěžovala, ale naštěstí moc nemocná nebyla.
Odpovědět