Re: a co naše matky??

Anežko, mluvíš mi z duše - viz. potící se manžel (já z toho vždycky kvetu, protože mám pocit, že by z tý peřiny nevylezl, ani kdyby v obýváku přistáli mimozemšťani).
Já sama pocení k smrti nesnáším (evokuje mi to pneumonii z dětsví, kdy po mě chtěli, abych se pořád potila), vždycky se snažím nemoc odehnat tím, že si jí "nepustím k tělu"...což pochopitelně třeba u rotavirů moc nejde, protože ty jednoznačně chtějí z těla ven

Po ležení v posteli přes den se mi ovšem taky stýská (článek je SUPER!!!!!), vzhledem k tomu, že jsou kluci již školou povinní, říkám si, že bych si čas od času dala takovej "ležící a nic-nedělající den", ale nějak to nevychází