mé uklízecí trauma

Jako dítě jsem úklid nesnášela, nejvíc jsem nenáviděla úklid šatníku. Když mi bylo cca 6-7 let, tak mi můj o 5 let mladší bratr s nadšeným výrazem v obličejíku často vyhazoval oblečení ze šatníku. Jsem přesvědčená o tom, že mě tím nechtěl štvát, jen ho to prostě bavilo vyhazovat. Já jsem pak řvala jak tygr, když mě to rodiče nutili uklízet s odůvodněním, že "když já jsem byla takhle malá, oni po mně také všechno uklízeli". Když jsem si musela uklidit po sobě - no budiž, to jsem ještě dokázala překousnout. Ale uklízet nepořádek, který jsem nezavinila, to už jsem nerozchodila. Ale je fakt, že jsem se na bratra často jen vymlouvala