Re: marnost, marnost a nic než marnost

Ježiš a to to moje stvoření nejní ještě ani v pubertě, ale teda uklízení pokojíku vypadá velmi podobně. Akorát teda nemáme koberec, takže když po hodině nakouknu, jestli se dá aspoň šlápnout na podlahu a dotknout se tak i parktet ... a stále to nejde a on mi přitom tvrdí, jak děsně uklízí, tak vezmu koště, smetu všechno na jednu hromadu z komod, stolku, podlahy, řeknu, že si vytřídím, co chci, aby jim zůstalo doma(přeci jen něco nebylo zrovna levné, nebo se mi to líbí), on ať si tam vybere co chce zachovat pro sebe a zbytek - až dotřídíme, tak bez milosti letí do koše. A zatím to funguje a je pak uklizeno i celkem rychle. Ale kdyby to šlo bez toho hodinového přemlouvání aby si tam začal uklízet, že mu i pomůžu atd. ... tak bych se vůbec nezlobila. Zase na druhou stranu zbavím se rozbitých hraček, které by za jiných okolností nenechal doputovat do koše za žádnou cenu.