bude líp
Tohle všechno jsem si taky zažila - sice jen s jedním synem, ale zato v několikanásobné míře. Začínali jsme taky "nálety", vyhazováním věcí z okna a přerostlo to do úmorných hádek s pubert´ákem (argumenty typu: "pořádek je pro blbce" byly to nejmenší). Nakonec jsem do jeho pokoje přestala - kromě naprosto nezbytných případů- chodit. Syn se před časem přestěhoval do studentského bytu do Prahy a ani nevíte, jaká to byla rajská hudba pro moje uši, když mi první týden volal: mami, jdu koupit Savo, kýbl a mop - tady se musí pořádně uklidit! Myslela jsem, že ho někdo vyměnil. Je to ale pořád on - najel na nepochopitelný systém - v pokoji v Praze uklizeno, v pokoji doma stále binec, leč už jen lehký a snesitelný. Chce to fakt se snažit být v klidu a říkat si: ono to jednou přejde
Odpovědět