O pohádkách

Měla jsem úplnbě stejné pocity když jsem začala vyprávět pohádky našemu Štěpánovi, ale pak jsem si vzpoměla na sebe když jsem byla malá a uvědomila jsem si, že děti se dívají na pohádky jinak než dospělí. Když si teď třeba přeču pohádku O třech psech nebo O zlatém kolovratu vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě, ale jako dítě jsem to chápala prostě jako pohádku, kde hodní jsou nakonec odměněni a zlým se dostane odpovídajícího trestu. Nic víc nic míň, tu, pro nás nepředstavitelnou, brutalitu jsem tam neviděla, tu jsem tam začala vidět až když jsem dospěla. Pohádky jsem milovala a přečetla jsem jich spousty a opravdu nemám pocit, že by ve mě zanechaly něco jiného než to co by pohádky zanechat měly, že dobro nakonec zvítězí (i když mu to někdy trvá zatraceně dlouho:-)).