Skvělý článek!

Moc se mi líbí, že situaci, která by se mohla zdát zcela normální (když o ní třeba jen slyšíme nebo čteme), a v níž nebo v jí podobné se jistě nalézalo a ještě nalézat bude dost lidí, lze popsat tak, že si to člověk dokáže představit.
Myslím, že je fuk, jestli za neprotažené silnice může ten kr...n, jiný kr...n nebo příroda. Hlavní je, že se to stát může a pointa článku je velmi důležitá.
Taky si často myslím, co ten který-á skot dělá, proč to dělá a připadá mi, že to dělá především mně natruc :o), ale mám takové vnitřní heslo - Stát se může cokoli, takže se po polknutí vzteku snažím nevidět situaci černobíle :o)
Po přestěhování z Prahy do hor jsem byla nucena již 7 zim absolvovat prakticky každodenním vykopáváním se z bílých srágor, absolutně mě pustily lufťácké touhy po lyžích a jiných požitcích, a pokud mě někdo z přátel vyzve k zimním sportům koncem února či v březnu, riskuje, že ho umlátím sáňkama - zcela vystihující je Beskydský deníček, který mi onehdá přišel mailem :o))
Jenže jezdit se musí - a je jedno, zda k doktorům, za zábavou, do práce, je jedno, jestli v Praze, u Prahy, v Ostravě nebo v horách...člověk nikdy neví.
Proto bych rozhodně nevylučovala, že se mi stane totéž, co autorce, pokud bych byla stále Pražákem. Nyní - poučena živly - bych rozhodně nevylučovala, že se mi stane totéž, co autorce, ale měla bych, resp. stále mám, v autě víc vybavení + oblečení, pití atd., což však nesnižuje možnost potácet se někde po silnici s batoletem či miminem... ;o)