naopak

Moc krásný příběh. Jsem za tyto lidi ráda a snažíme se také přemáhat svoji pohodlnost a probouzet v sobě lidskost. Nedávno jsme projížděli zasněženými ulicemi a všimli jsme si auta, které se vehementě snažilo dostat z ledu. Mohli jsme ho opatrně objet a pokračovat v jízdě, ale rozhodli jsme se pomoc, tedy manžel. Vystoupil a do auta se opřel. Já jsem zůstala v autě a tvořila jsem na silnici špunt. Za mnou zastavilo auto a začalo vehementně blikat dálkovkama. Ignorovala jsem ho, říkala jsem si, že snad si té situace všimne. Ve zpětném zrcátku jsem si všimla, že řidič vystoupil. Hurá, říkala jsem si, jde jim pomoc, och, krásný zážitek pospolitosti. Kdepak, pán mě šel poprosit, ať uhnu. Bohužel jsem v sobě nenašla sílu říct mu, že kdyby pomohl tlačit, šlo by vše rychleji. Byla jsem z toho zaskočená. Místo toho jsem se protáhla uzkou ulicí na její konec, aby mě pán mohl objet, a manžela nechala několik metrů nás dobíhat. Jo, je to prkotina, ale nějak mě to mrzelo, že jsou lidi tak sebestřední. Proto jsem si moc ráda přečetla tento článek.