jsou i horsi veci nez smrt

"Jasně, že může být skupina novorozeňat, který budou mít po porodu díky gbs pozitivní matce větší či menší problémy, nebo bohužel dokonce zemřou."

Rodila jsem v roce 2000 v Motole. Obvodni gynekolozka mi streptokoka skupiny B nasla v 7. mesici, lokalne prelecila, mavla nad tim rukou, porodniky neupozornila. Porodnici v Motole mi ster pred porodem neudelali. Dite se narodilo po terminu, velke, vypadalo zdrave, sli jsme domu. 19. dni po porodu u nej propukla tezka meningitida zpusobena streptokokem skupiny B spojena s celkovou sepsi. Asi tyden nebylo jasne, zda prezije, ze prezil, oznacovali lekari za zazrak.

Prezil, ale infekce mu zdevastovala mozek. Ted, v 9 letech, nechodi, nemluvi, pohybove a mentalne je na urovni pulrocniho ditete - jenze vazi 60 kg. Prodelalo bezpocet neurochirurgickych operaci, trpi epilepsii, nevyviji se, kazdou chvili ma zapal plic... Pece o nej je stale nezvladnutelnejsi a ja ziju v permanentni uzkosti z budoucnosti. Videla jsem situaci v ustavech socialni pece a nechat dite v takovem zarizeni, protoze nezvladnete se o nej postarat, je neco hrozneho a strasne se desim toho, ze tomu jednou neunikne.

Dite zcela rozlozilo nasi rodinu, jeho otec o neho nejevi zajem, prarodice, kteri syna miluji, misto radostneho stari prozivaji nepopsatelne utrpeni kazdy den.

Takze kdyz ctu nazory jako ten, ktery jsem citovala na uvod sveho prispevku, je mi lito, ze zkusenost je neprenosna a na dobrou radu mnoho zen neda. Pokud muzeme snizit utrpeni ve svete - treba tak nenarocnou veci jako screening na streptokoky skupiny B -, pripada mi eticke tak ucinit.