S roustoucím věkem nadšení klesá :-(

Ano, batolata a předškoláčci se mohou "přetrhnout", aby za pochvalu mamince pomohli. Bohužel starší děti berou domácí práce už jednoznačně jako "opruz". Představa, že můj devítiletý syn si vyžádá hadřík a výská radostí při utírání prachu, mě tedy dost rozesmála . Manžel je "sběratel" - vše se může přeci ještě hodit, nic se nesmí vyhodit či prodat. Kluci (9 a 4) si žijí ve svých hrách a nepořádek jim vůbec nevadí. Jediný, komu je tedy chaos nepříjemný, jsem já, a tak většinu času jen někoho tlačím k úklidu, což mě stojí více energie, než kdybych vše udělala sama, ale stále věřím, že je vychovám . Pro ty, jejichž děti také nevýskají při úklidu radostí, mám tip: vše maximálně zjednodušit a nelpět na detailech. Hračky se nevyrovnávají do poliček, jen shrnou do příslušné krabice (jedna na koleje a vlaky, jedna na lego, jedna na auta apod.). Na zájmové aktivity (a že jich děti mají dost!) mají kluci extra baťůžky nebo tašku na každý kroužek. Nic nevybalují do skříní, botníků apod. Tenis, fotbal, plavání...na každý sport mají batoh (reklamní nebo za pár korun), kde (po případném usušení) věci mají. Pak jen popadnou z věšáku příslušný ruksak a vyrážejí. A univerzální tip: hlídám jednou týdně roční dvojčátka, slušná torpéda . Jakmile pronesu heslo "Přijdou dvojčata", v tu ránu bez řečí všechno lego a další hračky zmizí v zájmu záchrany před nájezdem nenechavých ručiček