Re: Bordel v bytě, šťastné dítě

Chi chi. Tak to mám doma dvě geniální děti. Vzpomínám si, jak před pár měsíci přišel manžel z práce a kritizoval vzhled našeho bytu. Se stoickým klidem jsem mu odpověděla, že až na to, že v obýváku není kam šlápnout, máme všude krásně uklizeno.

Jako dítě jsem úklid také nenáviděla, zvlášť pokud jsem měla uklízet něco, co roztahal někdo jiný, třeba můj bratr. Časem ale nabyly konflikty zcela opačného charakteru. Šla jsem třeba něco uklízet a zbylí členové rodiny se urazili, že po nich něco předělávám a že tím narušuji jejich svobodu. (Příklad - čistím vanu, kterou někdo vyčistil předevčírem.) A já jsem měla pocit, že oni moji svobodu narušují tím, že mě nenechají tu vanu čistit. V koupelně jsem se při úklidu mohla zamknout, ale třeba v kuchyni to bylo horší. Manžel je v tomhle výborný, nechá mě šudlat dlaždičky a myslí si svoje. Mám 4,5 roku svoji vlastní domácnost, ale euforie z toho, že si v ní můžu dělat ABSOLUTNĚ TO, CO CHCI, mě ještě nepřešla a nejspíš hned tak ani nepřejde. Třeba když diskutuji tady na Rodince a děti dělají binec a je nám všem fajn.

Kdykoli k nám přijde návštěva s dětmi, tak ji vybízím k tomu, ať se zdrží co nejdéle. Dětičky udělají výstavní chaos a všichni si to ohromně užijeme. Ono je totiž mnohem efektivnější uklízet rozházené hračky atd. po 5 hodin trvající návštěvě než po hodinu trvající návštěvě.

Tvrdím, že navzdory dvěma mrňousům mě pořádnost neopustila, ale mé okolí se domnívá, že jsem zdravým způsobem vyměkla.