Bordel v bytě, šťastné dítě

S tímto heslem souhlasím! Ne tedy bezvýhradně a také to u nás nevypadá jako u uvedené Eriky, nicméně ani nemáme sterilní byt - vypucováno snad nesnáším ještě víc než totální binec.
Jsou domácnosti, kde se bojím sednout na křeslo, ač jsem vykoupaná a mám čisté oblečení a hostitelka mé pocity podporuje tím, že se tváří, jako by byla nucena uvítat malomocného :o)))
I v mírnější formě není snaha o lesknoucí se domácnost úplně na místě - např. jedna z mých známých díky své touze zvládat všechno perfektně (sebe, byt, práci, dítě), docílila toho, že vydělávla slušné peníze, většinou pracovala doma, vypadala jak ze škatulky a byt měla neustále krásně uklizený. Dítě však ještě ve 12 měsících nesedělo, bylo zcela apatické a známá se děsně divila, co se pediatrovi na jejím "hodném" dítěti nelíbí... :o(
Co mě zarazilo, že si toho nevšimlo okolí - ale "hodné dítě" zjevně tak skvěle zapadalo do života této dámy (asi jako pečlivě oprášený plyšák na gauči), bylo značkově oblékané, hezké a jeho maminka pořád opakovala, jak je zlaté a hodné, že to asi všichni přijali jako fakt. Čas letí rychle - kdo by zkoumal, jestli je mu půl roku nebo rok, a co má kdy umět...

No nic, jdu se připravit na držkovou, že je každé dítě jiné, matčin čas nepotřebuje a matka má právo na práci, úklid a seberealizaci i na úkor dítěte :-p

Samosebou u větších dětí je jasné, že je třeba je vést k udržování pořádku, to je ok - nicméně o tom snad není třeba psát ;o)

Spíš bych podobný článek pojala opravdu spíše ve smyslu, čím matky extrémistky - buď špindíry nebo jak ze žurnálu - své děti od novorozence ohrožují a třeba o tom ani nevědí...

Jo a ještě jedno mé oblíbené heslo, které má přímou souvislost s nadpisem:
Pořádek je pro blbce, inteligent zvládá chaos ;o)