neřeším to :-)

Nevím, jestli to taky někdo tak máte. Dlouho jsem se trápila, kam jsme se to v manželství dostali. Nemá cenu tady jmenovat naše problémy.
Nicméně nějak nemůžu souhlasit s článkem především v tom, že v každé fázi je člověk nešťastný. Já i přes to, že jsem asi ve fázi, kdy je mi to fuk a už nechci cokoliv řešit - jsem vcelku šťastná. Mám své děti, práci, přátele. Často bych chtěla mít více času pro sebe, ale děti jsou ještě malé a v budoucnu budu určitě s láskou vzpomínat na dny, kdy mě takhle potřebují
Nicméně jsem otevřená tomu, že kdyby manžel čirou náhodou zase naskočil na palubu, tak poplujem dál. Jenže říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. On se nejspíš nezmění a já to tak jak to je nedokážu akceptovat.
Držím palce všem, kteří možná nejsou v manželství spokojeni a nám všem: netrapme se tím. Skutečně si jedním protivným chlapem chceme nechat zničit náš hezký život?