Re: Houpačka mezi stagnací a frustrací

Kkarolíno, tak tohle podepisuju!!! My ženský se pořád staráme o druhé (jak se kdo cítí, jak co nejlépe vychovat děti, jaké vymyslet společné zážitky v manželství aby nebyla nuda, jak nepošramotit nevhodným slovíčkem manželovo ego, jak se včas postarat i o jeho špinavé prádlo), zatímco ti naši mizerní chlapi se starají jen a jen sami o sebe. Aspoň u nás to tak je. Chtěla jsem být patrner, rovnoprávný a přímočarý v komunikaci i v jednání, prostě na rovinku s člověkem, který je mi nejblíž, tak jsem si představovala manželství. Ale oni nejspíš rovnocenného parnera nechtějí. Mají zájem o dvě verze -
a) ufňukaná neschopa, co pláče na rameni když se připálí cibulka a poděšeně poskakuje nad pavoukem běžícím po kuchyni (takže je sice čas od času třeba utěšovat, pomáhat, litovat... ale mít doma takové milé trdýlko, tím se ego namasíruje, a mužův život dostává dimenzi zachránce a hrdiny)

b) ruská žena/matka, co si poradí se vším, od vrtačky po vařečku, péči o muže samozřejmě zahrne mezi svoje povinnosti k domu a dětem, nezná únavu, nezná volný čas, nemá žádné pocity a pokud pláče, není třeba si toho všímat, celou noc plakat nevydrží a zítra už to bude zase v normálu. Takže mužův život obnáší zaměstnání, koníčky a volný čas, případně (když je chuť) chvilku příjemné zábavy s dětmi, obklopen full servisem.

Takže tak.