Re: Houpačka mezi stagnací a frustrací

To je moc hezky napsane-jen si říkám,jestli někdy i muži uvažují o tom jak s námi mluvit a co od nás čekat,jak reagovat a jak nereagovat,jestli na nás take berou ohledy a dopředu si připravují jak si o něčem s námi promluví.Nebo si prostě jen tak proplouvají a nic prakticky neřeší,protože by se poškodilo jejich ego a my jak pipiny pořád přemýšlíme čím se jich dotkneme a o čem mluvit ano a o čem ne a pak v závěru se stejně časem vše vrátí do zajetých kolejích a zase tu straší ta mužská ješitnost.Já mám sveho muže ráda-jen nemám sílu pořád přemýšlet co můžu a co ne-nebo spíše jak to můžu a jak to nemůžu říct nebo udělat.Na to je můj život příliš krátký...někdy to prostě jde nekdy ne...věřím,že určitě se bojovat má a souhlasím s tím co jste napsala jen to nejde do nekonečna.