Re: Mám čím dál silnější dojem,

Od tří do šesti měsíců prvního dítěte jsem se taky nudila (myslím stran vytížení péčí o dítě). Už to není prťavec s milionem tělesných potřeb vyžadujících okamžité uspokojení a ještě není akční - není třeba si s ním hrát, vařit mu, je v kočáru ....

Ale k tématu. Kdybych si na vlastní kůži nevyzkoušela, jak propastný rozdíl je mezi prvním (ve 33) dítětem v dvoupokojovém bytě v Praze, ze začátku uřvaným, ale jinak klidná bezproblémová holka, jen jsme trochu bojovaly s ekzémem,
a dvěma dětmi (druhé v 36), velmi aktivní kluk v domě se zahradou na vesnici, asi bych těžko věřila.

Podle Vašeho "schématu" první by mělo být s dloubáním v nose, druhé trochu náročnější.

A realita?

První pocit totálního fyzického vyčerpání, stres.
Druhé v pohodě, stíhám zakládat zahradu, vybavovat dům, šiju na děti, mám docela časově vytěžující komunální aktivity ...

Rozdíl byl v tom, že po rizikovém těhotenství a prvním porodu, mi prostě tělo a mozek stávkovaly - prakticky pořád svalová a kloubová bolest, nic intenzivního, ale furt, skok do sociální izolace - nejen že jsem z workoholismu skočila do mateřství, ale přestěhovala jsem se přechodně někam, kde jsem ani nechtěla být ...
Přešlo to cca po roce a půl. Pak jsem se teprve odvážila myslet na druhé dítě.